Po necelých dvou letech se závodní série vrátila do již tradičního místa na jihu Čech. V nabídce toho bylo mnoho, mohli jsme si vybrat Sprint, který byl součástí CEU regionální série, Charity, večer noční Sprint, dále pak v neděli Super a 12hodinový Hurricane Heat a samozřejmě závody pro děti po celý víkend. Tak si pojďme trošku zavzpomínat, jak to poslední dubnový víkend na Lipně vypadalo.

Předpovědi počasí slibovaly naprosto všechno možné, takže opět překvapení do poslední chvíle, což mělo za následek trochu větší objem mého zavazadla. Lepší připraven, než překvapen, však to známe. Z té pestré nabídky jsem si vybral noční Sprint (po loňské zkušenosti v Litovli nešlo odolat) a nedělní Super. Takže pojďme zapnount time machine a přenést se zpět do sobotního večera.

Jelikož máme předvečer pálení čarodějnic, pořadatelé toho využili a vybídli závodníky, aby přišli v maskách a kostýmech. Mnoho z nich zvedlo hozenou rukavici a k vidění bylo opravdu hodně převleků - některé opravdu neskutečně povedené. Já jsem v tomhle směru basu nedržel, protože jsem se (jak je mým dobrým zvykem) na víkend balil na poslední chvíli a tohle jsem naprosto opomněl. V ten moment jsem ale ještě nevěděl, že o menší převlek se mi postará sám závod.

Je 20.20 a startujeme! Zatím ještě za soumraku. Start do kopce, jak už je tu zvykem a pak do lesa na první sadu překážek. Monkey bar nám během odpoledne pěkně namokl, takže v burpee zóně končí mnohem víc lidí, než tu bývá zvykem. Mě nevyjímaje. Podobně to vypadá na kladině, která je o kus dál. Hezky to začíná! Na kladině máme ovšem jednu specialitu - burpee zóna do pořádného svahu. Něco takového jsem na závodech ještě neviděl. K mému překvapení to tam nebylo tak jednoduché, jak jsem si myslel. A taky tu je plno ostrých kamenů, které se mi postaraly o zmíněnou mini masku - dneska budu za Krvavý koleno!

Po kladině následuje série překážek Z-wall, pytle s pískem, atlas a šplh. Jsme sotva na druhém kilometru a už takováhle nálož? Hlavně moment u atlasu, který byl bezprostředně po pytlích byl zajímavý. Kouli, která byla totálně zabořená do země jsem chvíli vysvětloval, že musí počkat, až si trochu vydechnu. Doteď nevím, jestli bylo těžší kouli dostat z díry, nebo ji pak odnést tam a zpět. Další zajímavý moment nastal po šplhu. Po zdolání překážky jsem se vydal dál na trať. Po chvilce mi bylo divné, že jsem tam nějak sám a kolemjdoucí kluci mi vysvětlili, že jsem na trestném kolečku. Tak jsem si tuhle novinku nedobrovolně vyzkoušel dřív, než bych čekal. A klukům díky, že mě otočili.

Po téhle překážkové náloži přišel běžecký úsek. Taky nemůžu opomenout celkem slušné stoupání, které nás tu čekalo. Spousta lidí tu nadávala, že je to moc náročné. Myslíte? Tak to jsem na vás zvědavý v Koutech, tam budete na Lipno vzpomínat se slzou v oku. Já měl myšlenky trochu někde jinde - skočit do sněhu, který tu pořád ještě je a trochu se vychladit. Dobře, žádný blbosti, jedeme dál.

Po stoupání jsem se už opravdu ocitl sám, což je v noci (už byla tma, jako v pytli) a s čelovkou, která sice svítí, ale nic s ní není vidět trochu problém. Tímto posílám díky builderům, kteří na pásky přidali odrazové prvky - opravdu to velmi pomohlo zorientovat se na trati!

Běžecký úsek byl zakončený perlou dnešního večera - osvětlenou stezkou korunami stromů. V ten moment jsem pořádně ocenil, že jsem stále sám a mohl si tak užít pár intimnich chvilek v soukromí se svou milovanou závratí. Zabořit oči do schodů a šlapat! Cestou dolů tělo běželo a hlava se z části prala se závratí a z části si užívala tenhle naprosto jedinečný moment. Prostě fullbody workout! Ale teď vážně: tohle byl, alespoň pro mě geniální zážitek. Na osvětlenou stezku se v noci normálně není možné dostat, tím spíš si tu zaběhat.

Za výběhem mezi koruny stromů byl fotograf a vybízel k nějakým pózám. To jsem pochopil po svém a demonstrativně si přímo před ním rozbil hubu. Nějak jsem nezaregistroval, že spodní část stezky je mokrá a dost kluzká. No nevadí, rozmlácená kolena dostala další zásah. Jsme zase na pevné zemi, tak tohle byla jízda! Nejradši bych si to dal znova! ….to jsem fakt řekl???

Následovala další větší sada překážek, kde mi v hlavě uvízl hlavně Plate drag, který byl asi vylitý betonem. Ani jsem nevěděl, že existuje tolik způsobů, jak břemeno přitáhnout. Nefungoval ani jeden. Jak se mi to nakonec povedlo sám nevím, ale z představy, že mě to zítra čeká znova jsem měl husí kůži.

Pak už jen několik málo překážek, seběh dolů do festivalky, naprosté oslepnutí od záře z LED panelů a cíl. Vichy zrovna pustil mojí milovanou Born Slippy od Underworld, což pro mě, jako milovníka elektronické hudby udělalo závěr závodu asi ten nejlepší, jaký jsem si mohl přát. Sečteno a podtrženo, zážitek jako hrom! Po vydařené Litovli je laťka závodu Night Sprint posunuta zase o něco výš! Jedinou chybu to mělo: po tomhle máme usnout?

Je tu neděle a pokračování závodem Super. Nechce se mi. Ale opravdu ani trochu se mi nechce. To je předzvěst, že to bude stát za to. Naopak, když se nemůžu dočkat, až budu na trati, smrdí to průšvihem, takže jsem v klidu. Jelikož jsem většinu trati už okomentoval, tak s závodu Super jen krátce - v první řadě velké díky pořadatelům za to, jak se nad tím zamysleli a že se jim povedlo postavit velmi originální trať, která v žádném případě nebyla jen prodlouženou verzí tratě Sprint. Do toho sedlo neskutečně dobře počasí a opravdu z toho byl další skvělý zážitek. Na stezce už jsem si hubu nerozbil, chvilku slávy jsem si vychutnal u oštěpu, kde to pro jednou vyšlo a když sečtu to množství stěn, co jsem za víkend přelezl, mám z toho břicho naklepané, jak řízek.

Poslední metry závodu byly v naprosto povznesené náladě, což bylo v přímé úměře s tou ranní chmurou před závodem. Tak takové bylo Lipno 2023! Sice už několikrát prověřená lokalita, ale zase přinesla úplně nové zážitky, což je něco, kvůli čemu mě Spartan baví už téměř 10 let. Za dva měsíce se sejdeme naopak na úplně nové lokalitě - na Masarykově okruhu (a jeho okolí) v Brně. Na to se budu moc těšit!

Uvidíme se tam!