První SPARTAN a hned TRIFECTA: Byl to nejlepší víkend, vzpomíná Radka

Radka Raniaková je čerstvou členkou Spartan Training Group (STG) Zvolen a hned svůj první spartanský závod pojala ve velkém stylu. Rozhodla se totiž absolvovat celý Honor Trifecta Weekend na Záhoří. O tom, jak se popasovala s přípravou na náročnou výzvu a díky čemuž ji zvládla, se dočtete v rozhovoru s mladou závodnicí.

Zkus se prosím stručně představit čtenářům... Je mi 27 let a jsem ze Sliače (okres Zvolen), odkud jsem se před lety kvůli práci přestěhovala do Banské Bystrice. Pracuji jako PPC specialistka, tedy spravuji klientům reklamní kampaně. Nemám ráda stereotyp a monotónní práci, ráda se učím nové věci. Kdysi jsem pracovala jako vizualistka pro známé značky, ale musela jsem odejít kvůli zásadám, ve kterých nepodporuji „fast fashion“. Kromě práce jsem byla dlouho také členkou organizace pro ochranu zvířat. Už osm let jsem také vegetariánkou. Přestala jsem ze dne na den jíst maso jen tak, protože mám ráda výzvy a poznala jsem spoustu nových chutí. Naučila jsem se připravovat spoustu zdravých jídel, za což jsem vděčná.

Kdy se zrodil nápad, že bys chtěla vyzkoušet překážkový běh Spartan? Tento nápad se zrodil v podstatě ve chvíli, kdy jsem začala trávit společné víkendy s týmem STG Zvolen. Byly pro mě vzorem, neboť v té době jsem nebyla kotníkem a začínala jsem intenzivněji s během. Je to parta skvělých zábavných lidí, mezi kterými mi bylo super. Pamatuji si, že mi trvalo pár měsíců, než jsem se odhodlala s nimi jít na první běh, protože jsem celý život „hanboška“. Na druhé straně se ráda překonávám. Ale nebyla jsem si tehdy jistá, jestli se vyrovnám jejich kondici a budu za nimi stíhat. I když jsem nikdy nebyla „dřevěná“.

Jak ses vůbec dostala ke STG dostala a jak tě nová „spartanská rodina“ přijala mezi sebe? Za toto může v podstatě můj dlouholetý kámoš Tomáš, který už v klubu nějaký čas je. Asi věděl, že jsem stejně šílená a motivoval mě, abych se zúčastnila společného běhu nebo tréninku, i když jsem ještě v té době nebyla členem. Celý tým mě přijal skvěle, nasmáli jsme se spolu při každém společném momentu. Už jsem věděla, že i když do Zvolena skrze práci nebudu stíhat dojíždět stále, můžu se přidat jako externí kotník a plnit měsíční výzvy, které dostáváme od našeho „El prezidente“ – kapitána a zakladatele týmu. Členkou jsem se stala až v únoru 2024.

Měla jsi už předtím nějaké podobné zkušenosti nebo ses věnovala jiným sportům? Řekla bych, že z každého rohlíku trošku, ale nikdy jsem nic nedělala pořádně. Od malička jsem chodila na turistické kroužky a nakolik pocházím z rodiny železničářů, za což děkuji rodičům, Slovensko mám pěkně poběhané. Chvíli jsem plavala, tančila v souboru a později na hip-hopu, chodila na gymnastiku jako dítě. Potom jsem se všemu věnovala jen v rámci zdravého pohybu, kterého nikdy nebylo málo. Měla jsem však i bujaré období, kdy jsem dováděla a jediným pohybem bylo běhání za partičkami, festivaly, a vždyť to znáte. Nakonec ale tělo i mozek poslaly varovný signál a začaly mi chybět pohyb i zdravá životospráva. Takže jsem se mohla po pubertě směle vrátit k pohybu a přírodě, ke které jsem měla vždy poblíž. Zároveň běhám, abych se „nescvokla“ vedle práce, neboť je opravdu důležité vyčistit si hlavu. Mně to moc pomáhá a zamilovala jsem si to.

Jak vypadala tvoje příprava, resp. v čem se kvůli tomu změnil tvůj dosavadní trénink? Jelikož jsem před necelým rokem absolvovala svůj první závod v běhu, který byl jen „for fun“, moje příprava byla většinou právě o běhu. Aktivně se mu věnuji rok. V tréninkovém plánu jsem měla cca 50+ km týdně v běhu a volné dny nebo běhy v pomalém tempu. Postupně jsem to začala doplňovat o posilku a plavání. Největší výzvou pro mě bylo začít dělat víc silových cvičení. Zavěšela jsem se na všechny hrazdy, které jsem viděla. Vždy jsem zastala při workoutovém hřišti cestou z plovárny a běhu. Tohle všechno jsem dělala poslední tři měsíce. Samozřejmě, dívala jsem i mnoho videí, ptala se na všechny překážky každého člověka, o kterém jsem věděla, že už má svůj první Spartan za sebou. No a nakonec jsem dva dny před Spartan Trifecta Weekendem poprvé navštívila posilku naší STG ve Zvolenu, abych si vyzkoušela některé z překážek a poradili mi jak na to.

Závodníci si během tří běhů za jeden víkend museli sáhnout na dno svých sil. Díky čemu jsi to zvládla ty?

Mám 158 cm a mou předností asi nikdy nebudou rychlé silniční běhy. Naopak vždy mě lákaly dlouhé trailové běhy s obcházením špalků, skal a různých překážek a sbíráním výškových metrů, kterými jsou za odměnu nádherné výhledy. Je to rozmanitější a zábavnější, tehdy zaměstnám hlavu a nevnímám okolí. Zvládla jsem to však hlavně díky lidem. Opravdu si neumím představit lepší „support“ na trati než od mých kámošů a kolegů z STG. Pokud máte možnost přidat se do spartanské skupiny, určitě to udělejte. Jelikož jsem se registrovala mezi posledními, STG vlnu s našimi jsem však stihla už jen na nedělní Beast.

Které překážky ti nadělaly problémy a které naopak potěšily, že jsi je zdolala? Největší problém mi dělal Olympus. Pevně ​​věřím, že ho na nejbližším závodě zdolám. Někdy je to io náhodě. Na tréninku s naší STG jsem neměla problém s oštěpem, ale na trati už mi tato překážka nevyšla. No a nakonec mě potrápil šplh na laně, který ale budu trénovat a pevně věřím, že do budoucna se mi podaří. Jelikož jsem nevěděla, kam sahají mé limity v síle, potěšilo mě, že jsem prošla ručkování jako Beater, Monkey bar a ostatní. Na trati jsem se potěšila a v duchu si říkala, že jsem vděčná i za to, že jsme neměli nikdy auto a vyplatili se mi nošení nákupů ze supermaketů, když jsem potřetí nesla Atlas.

A je něco, co tě překvapilo či zaskočilo? Překvapili mě někteří účastníci na trati, kteří nešli tvrdohlavě za skvělým časem a výkonem, i když bylo znatelné, že na to mají. Oni ale ochotně pomáhali ostatním při překážkách. Bylo to velmi milé. Pokud je něco, co mě zaskočilo a dodalo mi „drive“ na příští závod, tak to bylo celkové umístění na Beastu (23. místo celkově v Open vlně). Závod jsem si chtěla užít a nemyslela jsem na čas, který by měl být nejlepší, protože jsem věděla, že nedělní Beast bude třetím a zároveň nejtěžším závodem ve víkendu. Přece jen, dost jsem si naložila, protože toto byl celkově můj první spartanský závod.

Vnímala jsi během závodu i podporu od STG Zvolen? Velmi mě potěšil „support“ našeho týmu na trati. Pamatuji si, jak jsem měla slzičku v oku při podpoře, když jsem visela na Twistru s rukama v hrozném stavu. Líbila se mi i atmosféra ve společném stanu s STG Prievidza, kde jsme si všichni dopřáli a podpořili se před závodem. Zasmáli jsme se i na tom, jak jsem přímo na místě zjišťovala, které věci si na příští závod nesmím zapomenout.

S odstupem času, nelituješ svého rozhodnutí absolvovat všechny běhy najednou? Rozhodně ne. Byl to nejlepší víkend se skvělými lidmi, jaký jsem doposud zažila. Jelikož vedle práce jsem stále online a někdy řeším e-mailovou komunikaci a klienty i během víkendu, mít mobil v šatně a nevědět o něm, byl pro mě nejhezčí dárek. Velmi jsem si to užila a jsem ráda, že jsem měla možnost otestovat, kde jsou mé hranice.

Motivovali tě tento závod i do dalších podobných výzev? Kam se chystáš závodit nejblíže? Určitě ano, hned po závodě jsem si zaplatila Sprint v Šamoríně, kde pojedu v ženské skupině, na co se velmi těším. Zároveň mám možnost natrénovat si překážky, které pro mě byly těžší. S STG se chystáme také na další běhy či maraton. Mimo to budu trénovat silové cviky a zlepšovat se v běhu. A nebudu lhát, začnu se pomalu připravovat i na „fialku“ (Spartan Ultra).

Když se zrovna nepřipravuješ na závody, jak nejraději trávíš své volné chvíle? Mezi mé záliby patří v podstatě vše kreativní. Ve volném čase fotím, dělám digitální ilustrace, tetuji, maluji obrazy, i když v poslední době převládají spíše aktivity sportovní a pracovní, které jsem vyměnila za téměř všechno ostatní.

Co bys vzkázala či doporučila lidem, kteří nad účastí na závodech Spartan zatím jen přemýšlejí? Neváhejte a jděte! Nepodceňte své síly, najděte si čas na trénink, nechte si poradit od přátel, protože i to je důležité a moc vám to pomůže na trati. A samozřejmě, užijte si to nejvíc jak se dá!